Kronika

ŽAMBERK 22.1.2010

Na den 22.1.2010 jsme dostali nabídku doklouzat se do Žamberské pivnice. Příležitosti jsme se stejně jako kapely „Jak to bilo“ a „Jolana & Humbuckers“ chopili. S aparáty, kytarami a taškami v rukách jsme vešli do teplé hospůdky, která nás už jen náladou místních štamgastů vítala. Věci jsme si odložili na schody v zadní místnosti a vyplnili tak schodišťové rameno do výšky 2.5 metru.
„Vítejte na první akci tohoto typu u nás v Žamberku.“ Tak zněla první věta prologu, kterého se ujal organizátor Jarda a tím odstartoval kapelu „jakto to bilo“, která tak svým blues-rockovým stylem strhla návštěvníky na svou stranu a vtipnými osobními proslovy frontmena ke kolem jdoucím osobám nebo k blízko sedícím členům kapel vzbuzovala pohodovou až rodinou atmosféru. 
Hodinky právě ukazovaly 22:30 když se nástrojů a mikrofonů ujala kapela Blabovy stromy, která po několika písních a následujících potlesků zjistila, že se to vlastně lidem líbí, což dodalo ohromnou pohodu do konce vystoupení. I tančících, pohupujících se lidí nebo jen těch, kterým se noha dotkla země v zajetí rytmu bylo poměrně dost, což nás ohromně povzbudilo, nehledě na příjemné ohlasy lidí jak k hudbě tak hlavně k textům, kterým bylo díky Bohu rozumět velice dobře. Co víc si přát před (doufejme) kratší pauzou. Tak a přišla řada na kapelu z Hradce hrající „rock-indie“ jak říká zpěvačka kapely Jolana & Humbuckers. 

Los Pájos("Benjamínek" :)

ZÁSNUBY

Opravdu dobrá zpráva:
S radostí Vám oznamujeme, že zásnuby dopadly dobře a naše hudební rodinka se od ledna 2010 rozrostla o dalšího: těžce nadějného (tzv. hard-hopeového) kytaristu Pavla Hájka.
Pája prošel tříměsíčním zkušebním obdobím. Za velmi krátkou dobu se naučil celý repertoár, ale co víc, shledal naší kapelu za svoji! Což je bomba největší. 
A co víc, těžce pracoval a sháněl prostředky, upadl i do mírného finančního mínusu, aby si pořídil skoro novey Laney (kytarové kombo).
Takže co dodat, než už moje téměř obligátní : YEAAH!!! 

LITOMYŠL - TŘÍKRÁLOVÝ BENEFIČNÍ KONCERT 10.1.2010

 

Tříkrálový čas ve znamení kalamity… Kapela Pranic na cestě z Prahy+Turnova do Litomyšle přikryté sněhem. Je neděle: 10. ledna 2010. Neodklizené chodníky a husté sněžení nezvou ku procházkám, ani k cestě na koncert do Lidového domu. Kdo ale chtěl, tyto překážky překonal. Překonala je i kapela Pranic, která bez nároku na honorář předvedla v rámci benefičního koncertu, vyvážený hudební výkon. Na jedné straně: závažíčka mírných a přesto zajímavých hudebních nápadů. Na druhé straně vtipně kultivované průvodní slovo, nedotěrné, ale jasné duchovní texty. (více na www.pranic.cz) 
Bariéry nejen sněhové, překonalo i menší, než velké množství posluchačů. Díky za vytrvalost patří již tradičním gangům fanoušků: Fikejz gang, Žužu gang a dalším, ale také členům rodin, kteří jinak příliš nevytahují paty z bačkor. Díky za fanouškovství bratru kazateli Smetanovi a jeho rodině. 
Poděkování patří i zbylým všem nejmenovaným, kteří zdolali laťku vysoké decibelové úrovně kapely Blabovy stromy. Obzvláštní šupou byla konektorová bouřka v kabelu baskytary, která velmi efektně obohatila závěr písně „Fyzik“.
Jednou z největších překážek je jistě vyhrát vnitřní boj a potlačit tzv .buňky chamtivosti (pozn.), vyjádřit lásku svým bližním, třeba i formou finančního daru. V tento čas slavilo mnoho z Vás vítězství! Tak super!

(pozn. Tento termín jako poprvé použil „lidový psycholog“ F.Řehák)

VYSOKÉ MÝTO 27.12.2009

Varování ministra kultury: Toto je zcela subjektivní zápis o kulturní akci Jindřicha Klička. Snad to ale neuškodí! (?)
Dne 27.12 jsme dostali příležitost zahrát si po boku regionální rockové legendy Horká krev a dalších kapel z našeho blízkého okolí. Koncert se konal v prostorech „M“ klubu ve Vysokém Mýtě. Kromě výše zmíněných přijeli také Morybundus z Lanškrouna, Washington /DC z Benátek a dále Hudba z Marsu. 
Vystupovali jsme jako první a nervozita byla trochu znát. Při vystoupeních prožívám zvláštní směs trémy i vděčnosti Pánu Bohu… Uvědomuji si , jaká to je milost, když tak chabý, chlupatý a upocený ruce hrajou, to co hrajou. Patří se napsat: Ale hlavně a s kým hrajou! 
Díky Blabové , no a sorry za ty kixy!
Celá akce byla ve znamení pro nás příjemných setkání, hlavně v rámci kapel. 
Byla to dobrá možnost vyměnit si zkušenosti, vyjádřit vzájemně dojmy z jednotlivých vystoupení, tady tzv. pokecat.
Nejvýraznějším momentem celé akce byl koncert Horké krve, který byl opravdovou šupou v dobrém slova smyslu. Rockové riffy zněly s hutnou opravdovostí. Překvapením příjemným a obohacujícím bylo i hostování Františka Černého, coby zpěváka + dvou vokalistek. 
Morybundus,spolu s frontmanem Láďou Berkym s celou kapelou jsou taky velcí sympaťáci a doporučuji návštěvu jejich koncertů i poslech nahrávky nového CD, které právě chystají. U Washingtonu považuju za nejlepší momenty novou tvorbu a starou věc na závěr od skladatele Standy Soukupa.
O Hudbě z Marsu píši jen krátce: Lidi tahle hudba je asi fakt z vopravdickýho Marsu, nebo co…!!!
Poděkování patří jedné z hlavních postav a organizátorovi celé akce: Františkovi Řehákovi, že si na nás vzpomněl, dal nám důvěru a pozval nás si zahrát. Díky Franku!

Jindřich

HRADEC NAD SVITAVOU 11.12. 2009

Po téměř čtyřměsíční pauze BS opět zašuměly na živo, a to v rámci poněkud divoké akce, která se konala na počest znovuotevření sokolovny v Hradci nad Svitavou. „Prvních dvě stě piv zdarma, Trio de Janeiro a doprava autobusy z okolních vesnic“ - to byly její hlavní magnety. V Hradci nad Svitavou, kam jsme dorazili asi v 19 hod. po náročné zkoušce (dva týdny jsme se kvůli chorobám nesešli), nás přivítala úzká silnička s přítulným bahnem a nevlídně vyhlížející budova s neútulně hranatým sálem slibujícím akustiku hodnou Koněpruských jeskyň. Hráli jsme jako první, tudíž jsme ihned transportovali náš „vercajk“ do sálu a za pomoci ochotných zvukařů se postupně přidrátovali k výkonné aparatuře. Vzhledem k časovému skluzu se prostor pro naše vystoupení scvrkl na zhruba 45 minut, takže místo plánovaných 12 opusů zaznělo pouze 10 a též mluvené slovo bylo strohé. Zvuková zkouška vypadala slibně, ale jakmile jsme to rozjeli naostro, tak se začaly dít věci. První tři písně odezněly za houkání sýčků, kteří se, potvory, slétli do aparatury s cílem nic nám nedarovat. Také publikum nepatřilo k nejpozornějším. Zdálo, že se docela dobře baví, ale ne zásluhou kapely. Ale nenechali jsme se zlomit, karta se postupně obracela a vše jsme dotáhli až do vítězného konce, kdy se po závěrečné písni ozvalo něco jako potlesk a poněkud nesmělé výkřiky nadšení. Svůj křest ohněm si odbyl náš nejmladší člen Pája – doprovodný kytarista, který nedávno posílil naše řady a v krátkém čase již zvládl zhruba dvě třetiny repertoáru. Obstál výborně. Premiéru měla též naše nová pecka Hovno sapiens. Velký dík patří Filipovi. Věrně nás doprovázel a vyrazil z pořadatelů obstojný příspěvek na režii. Nesmíme zapomenout ani na svitavské, kteří se za nás modlili. Navzdory uvedeným dobrodružstvím jsme všichni vnímali a hodnotili akci pozitivně. Věříme, že něco z poselství našich písní dolétlo až k srdcím posluchačů, kterých se sešlo požehnaně. After party (naší kapely) pak proběhla na Aralce ve Svitavách. Tam jsme společně pozřeli kávu černější než prosincová noc a po té pod dohledem našeho laskavého Otce dojeli v pořádku domů. 
Tomáš Rejman 

penzion Brno